Výprava na Malenicko aneb hledání jehly v kupce sena

Je to už 38 let, kdy jsme se s Tomem Balounem vydali hledat bájný vrch Betáň s jeho nádhernými granáty. Vybavení turistickou mapou v komunisty povoleném měřítku 1 : 100 000, mladickým nadšením, dvema celtami se spacáky značky CALEX a velmi nepřesným popisem od Dr.Nováka, jsme tehdy vystoupili na nádraží v Malenicích a bylo nám jasné, že to asi nebude úplně legrace. A taky že ne. Přesto, prodírajíce se ostrým svahem nad říčkou Volyňkou, se nám podařilo nalézt v dnes již neidentifikovatelném materiálu hojné krychlové krystaly pyritu a ve snad erlanu paprsčité - možná - hesonity nebo vesuvian. My však šli na granáty a tak jsme ty šutry zahodili. Na lokalitu Betáň jsem se já dostal až po delší době díky upřesněnému popisu, který získal Petr Welser tuším že od Michala Hušáka. Na toto jsem si vzpomněl, když mě před 14-ti dny vytáhl Jirka Zikeš na výpravu do Malenic s cílem nalézt jen velmi chabě popsané místo s možným výskytem vesuvianu. V dosti horkém dni jsme se podle geologické mapy a topo speciálky prodírali velmi nepřístupným terénem v okolí Malenické jeskyně, kde jsme hledali kontakt tamních krystalických vápenců s žilami porfyru. Mramor jsme našli, porfyr jsme našli ale kýžené kontaktní minerály ani omylem. Nicméně nevzdali jsme to a ve čtvrtek 4.června jsme vyrazili do této oblasti ještě jednou. Vybaveni lepšími topo mapami spolu z geologické mapy přeneseným vyznačením poloh hornin a s dalšími informacemi. Tentokrát jsme se zaměřili na dva lomy založené v krystalických vápencích a rulách. V jednom jsme dokonce objevili jakousi jeskyni, možná štolu, kupodivu přístupnou, vykutanou ve vápenci. V lomech jsme nalezli v mramorech klinohumit, grafit a ještě daší, zatím blíže neurčené minerály v erlanu. Ale hledané minerály ne.  A tak nám nezbylo, než znovu zkusit štěstí ve svazích nad Volyňkou, kde jsme kdysi dávno s Tomem něco nalezli. Terén mi byl povědomý, ale 40 let udělá s lesem divy. Bohužel dost k horšímu. Nakonec jsem Tomovi zavolal a nemohl jsem se ubránit smíchu, když jsme se po takové době ani nemohli shodnout, na kterém že břehu Volyňky jsme to tenkrát hledali. No, prostě výsledek byl nula. Ale někde to tam být musí, neboť na ten hesonit si Tomáš pamatuje také. A tak zvlhlí deštěm jsme se s Jirkou vydali na mnohem lépe popsanou lokalitu s výskytem antofylitu u nedaleké Žárovné. Sice lépe popsanou, leč s poznámkou Dr.Vrány, že lokalita je v zalesněném svahu obtížně nalezitelná. A byla !!  ... obtížně nalezitelná. Dokonce tak obtížně, že jsme jí přes usilovné pátrání v dešti ani nenalezli. Inu, o tom to je a šutráctví není pro měkejše. Tak zase příště ! Zdař Bůh !