Cestování - Skandinávie

Cestuji rád. Od otevření hranic v roce 1989 jsem každý rok někam jel. Projel jsem celou severní Itálii, Korsiku, Řecko, Velkou Británii, Irsko, Skandinávii, Peru, navštívil jsem Maroko, Spojené státy americké, Kubu, Ukrajinu, Rumunsko, Španělsko, Bolívii a další země. Původně jsem chtěl psát zvlášť o každé zemi, ale teď vidím, že už na to nikdy nenajdu čas. Jediné, co jsem napsal, je stručná informace o cestě do Skandinávie.

S nápadem jet do Norska přišel Karel. Cestu jsme začali připravovat na podzim roku 1996 a protože jsme chtě nechtě museli jet přes Dánsko, zahrnuli jsme do příprav i Dánsko. A pak jsme si řekli, že když už jsme tak daleko, spojíme to i se Švédskem. K cestě se připojili i brácha Petr a Jirka Trousil. Na cestu jsme se vydali v létě roku 1997.

Nejstarší a nejzachovalejší město Skandinávie založené roku 869. Od roku 948 sídlo biskupa. Domy ze 16.století, více jak 100 budov je součástí městské památkové rezervace, 8 000 obyvatel. V centru stojí jediný dánský pětilodní kostel Vor Frue Kirke, původně z roku 856 postavený Ansgarem. Jeho dnešní podoba pochází z roku 1150. Po straně kostela jsou tzv. Kočičí dveře, kudy dle legendy vstupoval ďábel do kostela. Z katedrální věže s 248 schody je nádherný výhled na celé město. Na břehu řeky stojí tzv. záplavový sloup, na němž železné obruče vyznačují hladinu vody při záplavách. Na okraji města jsou zříceniny hradu Valdemara II Ribehus Slotsbanke z 12. století. Hrad zničili Švédi v polovině 17. století. Dnes zde stojí socha jeho manželky české princezny Markéty, dcery Přemysla Otakara I., pozdější dánské královny Dagmar, která je dodnes v Dánsku velmi oblíbená. V centru města stojí za zmínku ještě nejstarší a nejmenší dánský hostinec Weis’Stue, odkud vychází ve 22 hodin noční hlídka.

Jedno z nejvýznamnějších historických center Dánska zařazené na seznam památek UNESCO. Před kostelem s freskami z 12. století stojí dva runové kameny. Menší kámen nechal postavit král Jutska Gorm v 10.století na počest své manželky Thyry a větší Harald Modrozubý, syn Gorma a Thyry, který se stal králem celého Dánska a Norska a zavedl křesťanství. Poblíž kostela jsou dvě mohyly, pravděpodobně Gorma a Tyrhy. Tělo Gorma nechal Harald po přijetí křestu roku 960 vyjmout a přemístit do kostela.

Přístav pro trajekty plující do Švédska a Norska, 26 000 obyvatel. Ulice jsou plné Švédů a Norů konzumujících levný dánský alkohol. V Bílé věži Krudttarnet z pobřežního pevnostního systému ze 17. století je sbírka zbraní a uniforem. Muzeum Bangsbomuseet popisuje historii města od 16. století a obsahuje rekonstrukci vikingské lodi Ellinga z 12.století.

Nejsevernější bod Dánska, úzký výběžek viditelně oddělující moře Kattegat a Skagerrak. Lze stanout každou nohou v jiném moři. Poblíž se nalézá hrob spisovatele Holgera Drachmanna.

Ošklivé přístavní město založené 1619 Gustavem II. Adolfem, sídlo Východoindické společnosti. V letech 1856-1861 zde působil Bedřich Smetana. Významnějšími stavbami jsou stará radnice Gamla radhuset, kostel Kristinekirka, dům Východoindické společnosti, Skansen Kronan a Lejonet.

Největší pevnost Skandinávie založená roku 1308. Sloužila k ochraně hranic s Norskem. Hrad má zachovalé věže z 15. století Fars hatt, Otcův klobouk a Mors mössa, Matčina čepice.

Ojedinělý komplex skalních kreseb a megalitických staveb zařazený na seznam památek UNESCO. Nejkrásnější kresby jsou ve Vitlycke asi 2 km jižně od Tanumshede. U Litsleby a Fossamu mají kresby rozsah několik set metrů. U Greby se nalézá asi 200 mohyl z let 200-600 po Kr. V Abrottu je megalitický kruh s 22 menhiry.

Cesta ze Skjebergu je označována jako cesta památek. Nalézají se zde 3000 let staré skalní kresby v Begby, v Hornes a v Solbergu, 13 kamenných kruhů a mohyla v Hunn a menhiry v Gunnanstorpu.

Staré město s kompletním opevněním z roku 1663, které tvoří vodní příkop ze tří stran, tři brány a starý padací most. Město bylo založené roku 1567 Frederikem II. V kostele Ostre kirke jsou okna od Petra Vigelanda a hodiny z roku 1300. V kostele Glemmen je kříž z Lübecku pocházející z roku 1450. Za městem stojí pevnost Kongsten postavená v roce 1685.

Hlavní město Norska, 500 000 obyvatel, nejstarší hlavní město Skandinávie. Podle kronikáře Snorre Starlasona bylo založeno Haroldem Hardradem roku 1048. O 600 let později roku 1624 se přestěhovalo na dnešní místo a opustilo svůj původní název Oslo = osada v ústí řeky Lo nebo Os = bůh, lo = háj. Město Bylo přejmenováno podle dánského krále Christiana IV. na Christianii. Ke svému původnímu názvu se vrátilo roku 1925. Kulturním centrem Osla je Vigeland park se sochami Gustava Vigelanda, který zde působil v letech 1924-43. V parku vytvořil 200 soch z kamene a bronzu. Nejvyšší sochou je 20 m vysoký žulový obelisk. Královský palác Slottet byl postaven v letech 1825-1848. Národní galerie Nasjonalgalleriet obsahuje sbírky norského a světového umění (Manet, Monet, Degas, Cézané, Van Gogh, Picasso, Munch aj.) a kopie řeckých, římských a egyptských soch. Univerzitní muzeum obsahuje Oseberský poklad, jeden z největších nálezů světových dějin pocházející z vikingské pohřební lodi z 8. století nalezený roku 1903. Kostel Gamle Aker Kirke z roku 1080 je nejstarším kamenným kostelem Skandinávie. V aule univerzity je freska od Muncha veliká 4,5 x 11 m. Na hlavním náměstí Stortorvet stojí socha Kristiana IV. z 19. století. Zámek Akershus byl postaven kolem roku 1300 králem Håkonem a jako renesanční palác jej přestavil Christian IV. Nyní je v něm královské mauzoleum. Od zámku jsou krásné výhledy na město. Muzeum vikingských lodí obsahuje 22m dlouhou královskou loď z Osebergu, 24m dlouhou vikingskou válečnou loď Gokstad z 9. století, která byla nalezená roku 1880, a 20m dlouhou výletní vikingskou loď. V muzeu Kon-tiki je loď, na které se Heyerdhal s pěti přáteli přeplavil roku 1947 z Peru do Polynésie a loď Ra II, na které plaval roku 1970 přes Atlantik. V muzeu Framu se nalézá 39m dlouhá loď, na které Fridtjof Nansen plul roku 1892 na severní pól a Roald Amundsen roku 1911 k jižnímu pólu.

Největší norský pilířový kostel. Nejstarší část pochází z roku 1147. O 95 let později byl kostel rozšířen. Kostel je dodnes v provozu.

Nejdelší kaskádový vodopád s celkovou délkou 650m, který vzniká soutokem dvou řek, které padají s ohlušujícím hřmotem z výšky 165 m.

Druhé největší město Norska s 220 000 obyvateli, založené roku 1070 králem Olavem Kyrrem Dobrotivým. Bergen byl největším městem středověkého Norska a do roku 1240 jeho hlavním městem, poté hansovním přístavem. Nejstarší částí města je Brygen. 275 dnů v roce ve městě prší a okolí je neustále v mlze. Dle statistik se jedná o místo s největšími srážkami v Evropě. K Bergenu se váže anekdota: Přijede pán do Bergenu a když již třetí den prší, zastaví na ulici jakéhosi hocha a zeptá se ho: „To tady pořád prší?“ A hoch odpoví: „Já nevím, mě je teprve třináct.“ Na náměstí Torget se pořádají od pondělí do soboty velké rybí trhy. Hansovní muzeum umístěné v hrazděné budově ze 16. století mapuje období Hansy. Kostel Mariakirken z 12. století je nejstarší kamennou budovou Bergenu. V období Hansy byla do kostela přidána barokní kazatelna a oltář. Středověká pevnost Bergenhus obsahuje věž Rosenkrantz, původně z 13. století, přestavěnou roku 1565 a rekonstruovanou gotickou síň krále Håkona ze 13. století Håkonshallen. Čtyřicet roubených domů z 18. a 19. století ve staré části města nazývané Gamle Bergen bylo zařazeno na seznam památek UNESCO.

Pilířový kostel z roku 1130, nejstarší a nejzachovalejší pilířový kostel v Norsku, zařazený na seznam památek UNESCO. Uvnitř biskupský stolec z 12. století.

Hora vysoká 1476m, na kterou lze vyjet autem. Z vrcholu výhled na Gejrangerfjord.

Jedno z nejnavštěvovanějších ramen největšího kontinentálního ledovce Jostedalsbreen, zajímajícího rozlohu 800km². S průvodcem možnost výstupu na ledovec.

Jeden z nejkrásnějších fjordů Norska, dlouhý 16km a hluboký 300m a s vodopády Sedm sester Sju Søstre.

Třetí největší město Norska se 138 000 obyvateli. Staré město norských králů založené roku 997 Olafem Tryggvasonem, původně nazývané Nidaros. Zde zasedal starý vikingský parlament Thing. Domkirke založený roku 1070 sv. Olafem je největší středověkou katedrálou Norska. Byl zde pohřben sv. Olaf, ale jeho ostatky zničili Dánové za reformace. Od roku 1152 zde sídlilo arcibiskupství a katedrála se stala mauzoleum norských králů. Od roku 1814 do roku 1908 zde byli korunováni norští králové. V kapli vlevo za vchodem jsou umístěny korunovační klenoty, tj. královská koruna z roku 1818 vyrobená ve Stockholmu, pláště, meč a koruny královny a prince. Severní románský transept je z roku 1150, vysoký oltář v oktagonu stojí na místě, kde byl pohřben sv. Olaf. 12m hluboká studna se svěcenou vodou. Jižní transept pochází z roku 1130-1150. Bývalý arcibiskupský palác Erkebispegarden z 12. století je nejstarší originální sakrální stavbou Skandinávie. v Gamle Trondheim jsou původní dřevěné domy a starý most Gamle Byro.

Výskyt skalních kreseb a megalitů. V Bølareinenu nejznámější a nejhezčí skalní kresby sobů v celé Skandinávii staré 5000 let. V Gamle Kongeveg 38 menhirů ve tvaru lodě dlouhé 35m z roku 600-1030 po Kr. V Ølvisheimu 6 kamenných kruhů o průměru až 30m z let 2000 př. Kr.

Jedinečný skalní útvar. Skála v podobě klobouku s otvorem skrz přesně uprostřed. Otvor je 160m dlouhý, 35m vysoký a 15-29m široký.

Na severu v Hålogalendu sídlili dva mocní králové, král Sulitjelmy a král Vågåkallen, kteří byli odděleni Vestfjordem. Oba měli trápení se svými dětmi. Vågåkallen měl neposlušného syna Hestmanna a král Sulitjelmy měl sedm vzpurných dcer. Král Sulitjelmy poslal své dcery do Landega, kde žila jejich sestra panna Leka, Lekamøyen. Zvečera se šly dívky vykoupat k moři a tam Leku zahlédl Hestmann. Tento jediný prchavý pohled probudil v Hestmannovi horoucí touhu a rozhodl se zmocnit se Leky pod rouškou noci. Na hřbetě koně, v plné zbroji a s chocholem vlajícím ve větru cválal k jihu za svitu měsíce. Vlající plášť halil jeho mocná ramena. Jakmile ho dívky spatřily, daly se na úprk. Po chvíli však všechny klesly v Alstahaugu vyčerpáním a jenom Leka pokračovala ve svém marném úniku. Na nedalekém útesu sledoval nerovný závod král hor. Úsvit se blížil a na východě začaly zlátnout mraky. Hestmann viděl, že již Leku za skrytu noci nedostihne a proto vložil do svého luku šíp, aby Leku sklál. Šíp vylétl z lučiště, ale králi hor se Leky zželelo a vrhl svůj klobouk do cesty Hestmannova šípu. Šíp proklál klobouk, který zachránil Lekce život. V tu chvíli vysvitlo slunce a vše se proměnilo v kámen.

Rovnoběžka 66°33'. Památník jugoslávských a sovětských vězňů, kteří pro Němce stavěli polární cestu, dnešní silnici na sever.

Největší Mælstrøm na světě, který vzniká za přílivu prouděním vody z volného moře do fjordu úžinou mezi dvěma skalami širokou 150 metrů. Vodní víry mají běžně průměr až 10m a jsou hluboké až 5 m..

Městečko na pobřeží odkud odplouvají trajekty na ostrovy Lofoten. Z hory Ronvik možno pozorovat půlnoční slunce až do poloviny července.

Čtyři velké ostrovy Austvågøy, Vestvågøy, Flakstadøya a Moskenesøya propojené silnicí ležící západně od severního pobřeží Norska. Lofoten znamená v překladu rysí stopa. V zimě se sem sjíždějí rybáři z celého Norska.

Moderní město založené v 19. století jako přístav pro dopravu železné rudy ze švédské Kiruny na 68°20’. Za 2. světové války bylo město úplně zničeno. Odehrála se zde velká námořní bitva. Na dně fjordu leží 34 vojenských plavidel.

Nejlepší kolekce skalních kreseb v severní Evropě. Kresby jsou staré 2000 - 6000 let a jsou zapsány na seznam památek UNESCO.

Nejsevernější město světa, 10.000 obyvatel, první město v Evropě s elektrickým osvětlením.

Nejsevernější bod Evropy včetně přilehlých ostrovů ležící na 71°10’21”. 307m vysoký útes objevený anglickým cestovatelem Richardem Chancellorem roku 1553. Na ostrově žije přes léto 5000 sobů.

Město na břehu jezera Storsjön, možnost koupání, nedaleko jezera stojí runový kámen. V jezeře Storsjön žije údajně monstrum podobné známé příšeře z jezera Loch Ness dlouhé 6 až 12 metrů.

Univerzitní město, největší katedrála ve Skandinávii s ostatky sv. Erika a Gustava Vasy. V univerzitní knihovně vzácné středověké svazky, které za Třicetileté války ukořistili Švédové v Praze. Ve Staré Uppsale, Gamla Uppsale, jsou staré královské mohyly.

Rozsáhlý zámek. Původní hrad připomínaný již v roce 1225 patřil Knutovi Vysokému. Po reformaci jej Gustav Vasa připojil ke koruně. Roku 1611 Karel IX. věnoval hrad Hermanu Wrangelovi a jeho syn Carl Gustav Wrangel jej v letech 1653 až 1676 nechal přestavět do dnešní podoby.

Hlavní město Švédska založené roku 1252 regentem Birgerem Jarlem, 850.000 obyvatel. Město se rozkládá na 14 ostrovech a říká se mu Benátky severu. Staré město Gamla Stan na ostrově Stadsholmen a Riddarholmen, parlament, královský palác Kungliga Slottet a pokladnice z roku 1774. V pětilodním kostele Storkyrkan z roku 1489 se odehrávají korunovace, v interiéru je socha sv. Jiří od Bernta Notka. Františkánský klášter z 13. století Riddarhamskyrkan je královskou nekropolí. Zde je pohřben i Gustav II. Adolf. Na nejkrásnějším Stockholmském náměstí Riddarhustorget stojí slohově nejkrásnější budova Stockholmu tzv. Rytířský dům č.p. 10. V Královské knihovně jsou uloženy vzácné rukopisy včetně těch, které byly ukradeny v Praze za třicetileté války, jako je např. Gigas Librorum, největší kniha středověku z 12. století. Radnice Stadhuset z roku 1911 s věží vysokou 106m je údajně nejkrásnější moderní radnicí světa. Stranou centra na ostrově Lovön v jezeře Mälaren stojí královská residence zařazená na seznam památek UNESCO, zámek Drottningholm, nazývaný „Versailles severu“. Jedná se o barokní stavba z roku 1681. V zahradě jsou plastiky Adriana de Vriese uloupené ve Valdštejnském paláci v Praze.

Nejznámější švédský runový kámen z 9. století s nejdelším nápisem obsahujícím 800 run.

Město založené Svenem II., ve středověku největší osada Skandinávie. Katedrála z 11. století je nejvýznačnější románskou stavbou Švédska. Nejstarší částí je krypta. Orloj je v činnosti ve 12 a 15 hod. V parku university je runový kámen.

Přístavní město s historickým jádrem kolem Malého náměstí, Lilla torg. Dále kostel Sv. Petra a pevnost Malmöhus.

Přístavní město s trajekty do Dánska. Náměstí Stortorget a hradní věž Kärnan vysoká 36m.

Přístavní město s 30 000 obyvatel. Zámek Kronborg nebo-li hrad Elsinor z Hamleta, originálního šlechtice Amletha z 10. století. Hrad byl původně pevností Erika Pomořanského a sloužil pro vybírání cla. Ne místě pevnosti nechal v 16. století vystavět Frederik II. renesanční zámek. Nedaleko zámku se nalézá symbolický Hamletův hrob. Na terase zámku se odehrávalo setkání Hamleta s duchem otce. Za hradem je místo, kde je pohřben legendární dánský hrdina z doby Karla Velikého Holger Danske.

Vévodský renesanční zámek Frederiksborg, nejkrásnější dánská renesanční stavba rozprostírající se přes tři ostrovy. Nejstarší část je datována do doby Frederika II, současnou podobu získal za vlády jeho syna Christiana IV na začátku 17. stol., který se na zámku narodil. Část zámku vyhořela roku 1859. Bohatý interiér, rytířský sál Riddershalen a kaple, kde byli korunování dánští králové v letech 1671-1840, muzeum dánské historie od roku 1882.

Město založené roku 1167, od počátku 15. století hlavní město Dánska, 1,6 mil. obyvatel. V Geologickém muzeu vystavena hornina z Měsíce, před vchodem runové kameny. V renesančním zámku Rosenborg Slot, který nechal postavit v 17. století Christian IV, jsou vystaveny dánské korunovační klenoty, tj. koruna Christiana IV, meč Christiana III., perly a smaragdy Margrethe II. Muzeum Ny Carlsberg Glyptotek financované pivovarem Carlsberg obsahuje sbírky řeckého, egyptského, etruského a římského umění, obrazy Gauguina, Moneta a Van Gogha. Muzeum je rozděleno na dvě části. první část popisuje moderní umění -Thorvaldsen, Bissen starší, Carpeaux, Paul Dubois, Augustus Rodin, Antonio Canova, Christian Daniele Rauch aj. a druhá část antiku - římská mozaika, římské a řecké sochy, hlava atleta, Polykletova Amazonka, socha Demosthena, Egypt, Sumer, kopie kreseb z etruských hrobů a největší kolekci nálezů na světě z Palmyry. Muzeum je rozsáhlejší než londýnské, pařížské i římské muzeum. Národní muzeum Nationalmuseet bylo založené roku 1807 a mapuje dánskou historii od paleolitu do roku 1830 včetně éry Vikingů. Obsahuje sbírku mincí – 200 000 ks, egyptské mumie, řecké vázy, ženské kroje ze starší doby bronzové, světoznámý Sluneční vůz z Trandholmu z roku 1370 př. Kr., pravěký hudební nástroj lury - jakésy trubky, cenné etnografické sbírky z Grónska aj. Státní administrativní centrum tvoří Christiansborg na ostrově Slotsholmen. Ve 12. století zde biskup Absalon vystavěl hrad, který vymezil pozdější město, dnes sídlo vlády. Později zde stála pevnost Hanzy, která byla roku 1390 nahrazena královským dvorem. Nový zámek byl postaven roku 1731-1745. V renesanční královské recepci přijímá královna státní návštěvy. Thorvaldsensovo museum na vzdáleném konci Slotsholmenu obsahuje sochy a ostatky slavného dánského sochaře Thorvaldsena ovlivněného antikou. Bertel Thorvaldsen byl dánský sochař, napodobitel antických motivů. Má sochy po celém světě. V muzeu je jeho 650 soch a jeho sbírka antického umění. Na radnici je umístěn orloj Jense Olsena. Jedná se o třicetiletý kalendář, který ukazuje též pohyb měsíce, slunce, sluneční čas apod.. Kulatou věž Rundetårn postavil Hansem Steenwinkelem na popud Christiana IV. roku 1642 jako astronomická observatoř. Z třicet pět metrů vysoké věže je výhled na staré město. Na vrchol vede 209 metrů dlouhá spirálová cesta. K věži se vztahuje legenda o caru Petru Velikém, který roku 1715 utekl na koni na vrchol věže před carevnou jedoucí ve voze taženým šestispřežením. Na věži je rébus vytvořený Christianem IV.

Dřívější hlavní město Dánska založené biskupem Absalonem. V Roskilde stál první křesťanský kostel na ostrově, který nechal roku 980 vystavět vikingský král Harald Modrozubý. Na jeho místě nechal roku 1170 vystavět biskup Absalon dnešní katedrálu Domkirke. Katedrála byla dokončena ve 14. století. V kryptě je pohřbeno 20 dánských králů a 17 královen. V kostele jsou sochy rytířů a hodiny ze 16 století, na kterých je každou hodinu zabíjen drak. Je zde pohřbena i Marie Feodorovna, matka posledního ruského cara Mikuláše, rozená dánská princezna Dagmar. V kapli jsou vyznačeny ryskami výšky všech panovníků, kteří navštívili Roskilde. Zatím nejvyšším návštěvníkem byl Petr Veliký vysoký 207 cm.

Mys Grenen (Dánsko)

Dánsko rozhodně nepatří k zemím, které by turisté masivně vyhledávali nebo které by cestovní kanceláře řadily na první místa svých katalogů. Přesto se dá říci, že si nás Dánsko získalo a to především svými historickými památkami. Podobně jako v Anglii, i zde má krajina „ducha starých časů“. Jména králů, jako například Harald Modrozubý, Swen Rozdvojený vous nebo Gorm, nádherné runové kameny, mohyly, rozsáhlé zámky a jiné památky, to vše vás snadno přenese do časů, kdy Vikingové plenili středověkou Evropu. Dánská vlajka Dannebrog je nejstarší na světě a váže se k bitvě Valdemara II. s Estonci v roce 1209.

Horší je to s přírodními krásami. Krajina je plochá a je zemědělsky intenzivně využívaná. Nejvyšší hora Dánska Yding Skøvhoj má výšku pouhých 173 metrů. Přesto má Dánsko jednu přírodní zajímavost, která je světovým unikátem. Nejsevernější bod Dánska tvoří úzký písečný pás omývaný zleva vodami Skagerraku, tj. Severním mořem a zprava vodami Kattegatu, tj. Baltským mořem. Vlny obou moří jdou proti sobě, takže rozhraní obou moří je krásně patrné. Pokud stanete na písečné kose bosýma nohama, ucítíte rozdíl teplot obou moří. Můžete tak skutečně stanout každou nohou v jiném moři.

Tanumshede (Švédsko)

Většina zájezdů směřujících do Norska má první zastávku až v Oslo a stranou zájmu ponechává jihozápadní pobřeží Švédska. Přesto právě zde, nedaleko hlavní silnice spojující Göteborg s norskou metropolí, se nachází jedinečná památka zařazená do seznamu světového dědictví UNESCO.

Jedná se o komplex skalních kreseb s vynikající uměleckou kvalitou. Stovky scén dokumentují každodenní život i náboženské zvyklosti skandinávské doby bronzové, tj. období 1800 až 800 let př. Kr. Podle kreseb se zdá, že hlavní roli v životě starých Skandinávců sehrály představy spjaté s kultem plodnosti.

Vigeland park (Oslo, Norsko)

Architektura Osla ani jeho historické památky na nás příliš velký dojem neudělaly. Radnice Osla připomíná spíš budovu nádraží a královský zámek radnici v okresním městě. Přesto jsou dvě věci, které Oslu může závidět celý svět. První z nich jsou obrazy Edwarda Muncha a druhou je Vigelandův park.

Norský malíř Edward Munch, který žil v letech 1863 až 1944, patří k hlavním představitelům expresionismu a vynikající kolekce jeho obrazů, včetně známého obrazu Křik, je vystavena v Národní galerii v Oslu.

Vigelandův park leží nedaleko centra a obsahuje na 200 soch z kamene a bronzu norského sochaře Gustava Vigelanda, který žil v letech 1869 až 1943. Parku vévodí 20 metrů vysoký žulový sloup pokrytý skulpturami symbolizujícími různé podoby života.

Hardangervidda (Norsko)

To, za čím lidé jezdí do Norska, je úžasná příroda. Cílem těchto cest je většinou pobřeží Norska mezi Bergenem a Trondheimem nazývané oblastí západních fjordů. Toto území obsahuje nejznámější norské fjordy Sognefjord, Aurlandsfjord, Nærøyfjord nebo Geirangerfjord. Kraj je to skutečně nádherný, ale také plný turistů.

Mezi Oslem a Bergenem se rozprostírají slatiny Hardangervidda, což v překladu znamená kraj divokých sobů. Jedná se o náhorní rovinu s nadmořskou výšku kolem jednoho kilometru, takže i v červenci zde leží sníh. Planina má nezaměnitelné kouzlo a přitom je poměrně snadno dosažitelná, protože jediná cesta z Osla do Bergenu prochází právě touto planinou. Pokud chcete navštívit krásný kus země a přitom nenarážet na zástupy turistů, bude vám mít Hardangervidda co nabídnout.

Lofoten (Norsko)

Absolutní jedničkou, co se norské přírody týče, je souostroví Lofoten. Tento ráj na zemi leží za severním polárním kruhem západně od pobřeží Norska a skládá se ze čtyř velkých ostrovů a z řady ostrůvků menších. Hradba hor vystupuje přímo z moře a zvedá se do výšky kolem 600 metrů. Na ostrovech se jakoby zastavil čas a člověk se nějak víc cítí jako součást přírody. Možná jsme měli výjimečné štěstí na počasí a možná, že kdyby bylo zataženo, mlha a zima vzpomínali bychom na Lofoten jako na peklo na zemi. Já jsem ale přesvědčený, že ostrovy jsou opravdu tím nejlepším, co může Norsko nabídnout. Dovedu si sám sebe představit, jak trávím měsíční dovolenou na některém z ostrovů, procházím se podél břehu a naslouchám šumění moře a křiku mořských ptáků.

Ny Carlsberg Glyptotek (København, Dánsko)

Kdyby se mě někdo před cestou do Dánska zeptal na zajímavá světová muzea nebo galerie, rozhodně bych nemluvil o Kodani. A přesto se má Kodaň čím pochlubit. Národní muzeum je chronologicky členěné a mapuje dánskou historii od paleolitu až do poloviny 19. století. Nejslavnějším exponátem je Sluneční vůz z Trandholmu starý 3000 let.

Skutečné umělecké skvosty však obsahuje soukromé muzeum financované slavným dánským pivovarem Ny Carlsberg Glyptotek. Z venku docela nenápadná budova ukrývá kolekci soch a reliéfů ze Sumeru, Babylónu, Asýrie a Persie, sbírku uměleckých předmětů z Egypta, řecká a římská díla, kolekci etruského umění největší mimo hranice Itálie, kolekci uměleckých děl z Palmyry, opět největší mimo hranice Sýrie, sbírku francouzského malířství obsahující díla Delacroixe, Rousseaua, Courbeta, Maneta, vynikající kolekci impresionistů zastoupených Monetem, Renoirem a Degasem, 35 obrazů od Gauguina, některá slavná díla od van Gogha, Toulouse-Lautreca, Bonnarda, kolekci soch francouzských sochařů Rodina, znovu největší mimo hranice Francie, Carpeauxe, Duboise a Barriase a další a další.

Norsko je naprosto bezpečná země. Jezdí se v ní však mnohem pomaleji a ohleduplněji než například u nás. Za celou cestu jsme nikde nepotkali policajta, přesto všichni řidiči ukázněně dodržují maximální povolenou rychlost 80 km/hod a i na dlouhých úsecích úzkých silnic nikdo nepředjíždí. Na druhou stranu jsou prý však pokuty vysoké. Na všech hlavních tazích a před všemi většími městy jsou hranaté budky na sloupech s kamerami měřícími rychlost. Před Bergenem jsme překročili rychlost asi o 10km/hod a záblesk světla z budky nás upozornil, že jsme byli vyfotografováni. Okamžitě jsme zpomalili, ale na policajty jsme nenarazili. Přesto jsme si od té doby již dávali pozor a už nikdy jsme rychlost nepřekročili.

Dnes jsme dorazili do Frederikshavnu, odkud jsme chtěli plout do Švédska. Procházeli jsme přístavem a hledali společnost s nejnižšími cenami za trajekt. Vybrali jsme společnost Stena Line, která nabízela noční trajekt za 398 dánských korun. Odjezd byl ve tři hodiny ráno, takže jsme měli dost času na to, abychom zajeli na 40 km vzdálený mys Grenen. Kolem deváté hodiny večerní jsme se vrátili zpět k Frederikshavnu a protože do odjezdu stále zbývalo pět nebo šest hodin, řekli jsme si, že se trochu vyspíme. Natáhli jsme tři budíky na půl druhé ráno. Jeden cestovní budík jsem měl já, druhý Karel a třetí Petr. Potom jsme na písečných dunách v klidu ulehli k spánku. Z důvodů, které dodnes nechápu, ani jeden budík nezazvonil. Naštěstí se Karel ve dvě hodiny probudil sám od sebe a napadlo ho, podívat se na hodinky. Když zjistil, kolik je hodin, rychle vzbudil ostatní, naházeli jsme věci do auta a vyrazili do přístavu. Na rampě už nebylo ani jedno vozidlo. Najeli jsme na trajekt, za námi zaklapla těžká vrata, zahoukala lodní siréna a rychlostí dvaceti uzlů jsme zamířili ke břehům Švédska.

Brzy ráno jsme překročili hranice národního parku Jotunheimen a zamířili k nejvyšší hoře Norska Galdhøopiggenu vysoké 2469 metrů. Asi po půlhodinové jízdě po kamenité cestě se před námi vynořil jakýsi vrchol. „To musí být on!“ Ostatně, jiný vrchol ani nebylo vidět. Po další půlhodině jsme přijeli až pod vrchol a utábořili se na břehu horské bystřiny. Petr s Jirkou uvařili hrnec ovesné kaše, kterou sami odmítli konzumovat, ale my s Karlem jsme se řádně nadlábli. Namazali jsme se krémem proti slunci, obuli se do pohorek a plni optimismu vyrazili směrem na vrchol. Cesta nebyla značená, tak jsme se drželi jakési prošlapané stezky. Asi po hodinovém pochodu jsme nabyli dojmu, že náš směr není ten pravý. Naštěstí jsme potkali dva Nory, kteří nám ukázali cestu, pochopitelně úplně na druhou stranu. Abychom se nemuseli vracet až do tábora, rozhodli jsme se přebrodit bystřinu. A to byl začátek našeho konce, respektive konce našeho výstupu. Brodění řeky, kde každou chvíli hrozil pád do ledové vody, bylo samo o sobě dobrodružstvím, ale navíc jsme dorazili na jakýsi ostrov, z něhož nevedla žádná cesta. Rozdělili jsme se. Karel s Petrem vyrazili jedním směrem a my s Jirkou směrem druhým podél bystřiny vzhůru. Asi po dvouhodinovém pochodu jsme se dostali do údolí pod ledovec, kde nezbývalo nic jiného, než opět přebrodit řeku. Teplota vody vytékající z ledovce byla kolem nuly, takže po několika krocích nohy zachvacovaly křeče. Nicméně jsme překonali všechna ramena a začali stoupat k ledovci. V tu chvíli ale začalo pršet, padla mlha a kameny začaly klouzat, takže jsme výstup vzdali a vrátili se do tábora. Poslední úsek cesty nebyl o mnoho lepší. Znovu jsme museli brodit, přelézt sněhový splaz a prodrat se přes kamenné pole. Nakonec jsme šťastně dorazili do tábora, kde už čekali Petr s Karlem a teprve tam jsme se dozvěděli, že ani druhý vrchol nebyl Galdhøopiggen a že jsme stejně lezli špatným směrem. Počkali jsme, až přestane pršet, zabalili jsme věci a mlčky jsme opustili Spiterstulen.

Jsme už desátý den na cestě a kromě Jotunheimenu nám počasí stále přeje. Co jsme opustili republiku, je stále jasno a teplo. Kdyby se nás někdo zeptal, jaké je v Norsku typické počasí v červenci, odpověděli bychom: modré nebe a teplota kolem pětadvaceti stupňů. Dokonce i v Bergenu, kde údajně prší 365 dnů v roce, jsme měli sluníčko a oblohu bez jediného mráčku. Večer jsem se pokusil zavolat Martině, co je doma nového. „Už to víte?“ bylo první, na co se Martina zeptala. „Polovina republiky je pod vodou. Po dlouhotrvajících deštích se rozvodnily řeky na Moravě a je vyhlášen povodňový stav. Několik lidí je nezvěstných a pomáhá armáda.“ Inu, někde ta voda spadnout musela.

Konečně jsme přijeli do Bodø. Zamířili jsme hned do přístavu a vypadalo to, že máme štěstí. Přístav byl plný čekajících automobilů a karavanů, takže trajekt na Lofoten zřejmě ještě neodplul. Zařadili jsme se na konec fronty a šli se podívat na jízdní řád. Bylo tomu skutečně tak. Odjezd byl asi za 4 hodiny. Kluci se šli podívat do města a já jsem hlídal naší pozici ve frontě. Kolem deváté připlul trajekt a začalo naloďování. Jedno auto za druhým směřovalo do útrob prorezavělé lodi. Podpalubí se plnilo a venku zbylo už jenom pár vozidel. Konečně přišla řada na nás. Pomalu jsme najížděli na rampu, ale když nás lodníci uviděli, začali na nás gestikulovat a pokřikovat. Pochopili jsme, že máme jet zpátky a místo nás, že vezmou nějakého Francouze s malou renaultkou. Byli jsme pěkně nasraní. Šťastný Francouz zajel na loď a lodníci začali zavírat hydraulická vrata. Trajekt byl nafutrovaný až po střechu. I malá renaultka však byla příliš veliká a vrata nešla zavřít. Po několika marných pokusech chytili opilí lodníci renaultku do rukou a přirazili jí na sousední auto. Jako ochranu proti poškození laku proložili obě auta novinami. V tu chvíli jsme byli rádi, že jsme na břehu. Trajekt odrazil a my přemýšleli, co s načatým večerem. Další trajekt odplouval v osm ráno. V přístavu zůstali nějací Němci, Rakušáci a Italové, otevřeli své konzervy a pustili se do jídla. My jsme zvolili variantu jinou. Jirka Trousil vytáhnul pruty a z přístavního mola nahodil. Během půl hodiny nachytal v moři asi tucet tresek. Vyndali jsme vařič a pánvičku a za chvíli se večerním přístavem linula vůně smažených čerstvých ryb. Aby jídlo lépe klouzalo do krku, vytáhli jsme ještě několik lahví Prazdroje. Pohodlně jsme se uvelebili, pozorovali jsme zápaďáky jak večeří konzervy a vůbec jsme nelitovali ztraceného času.

Kolem páté hodiny odpoledne jsme opustili nejsevernější město světa Hammerfest a pokračovali v cestě na sever. K dosažení nejsevernějšího bodu Evropy nám stále chybělo ještě asi 200 km. Asi po třech hodinách jízdy jsme začali potkávat auta v protisměru a usoudili jsme, že zřejmě přijel trajekt z Honningsvågu. Šlápli jsme na plyn a chvátali do přístavu, jak jen nám kamenitá cesta dovolovala. Naše úvaha byla správná. Když jsme po dalších dvaceti minutách přijeli do Kåfjordu, chytili jsme akorát trajekt na Magerøyu. Plavba netrvala dlouho a asi po půl hodině jsme přistáli v Honningsvågu. Před námi bylo posledních pětatřicet kilometrů. Ostrov Magerøya je zcela pustý, bez jediného kousku zeleně, trávy nebo lišejníku. Tři čtvrtě roku leží pod sněhem a po celý rok jej bičují severní větry. Těsně před cílem naší cesty jsme zaplatili mýto ve výši 140 norských korun, což je v přepočtu asi 600 Kč a pak jsme konečně stanuli na nejsevernějším bodě Evropy, na 71°10‘21“ severní šířky. K severnímu pólu jsme to měli vzdušnou čarou nějakých 2100km. Tento 307 metrů vysoký útes objevil anglický cestovatel Richard Chancellor roku 1553. Vítr zesílil a měli jsme co dělat, abychom v něm udrželi rovnováhu. Po obloze se honily nízké mraky a kolem dokola se rozprostíraly vody Barentsova moře. Vyfotili jsme se před monumentem v podobě globusu, který zde stojí od roku 1978 a stal se symbolem Nordkappu, a pak jsme chvátali do nitra skály, kde se nalézá turistické centrum. Nakoupili jsme pohledy a čekaly do půlnoci, zda se přece jenom mraky nerozptýlí, abychom viděli půlnoční slunce. Uvnitř skály je vybudovaná vyhlídková místnost v podobě kina, pouze místo plátna je veliké okno zakryté železnou oponou. Přesně o půlnoci se opona otevře a jsou-li příznivé povětrnostní podmínky, obecenstvu se otevře fascinující pohled na půlnoční slunce. Ale tentokrát nám štěstí nepřálo. Čekali jsme ještě asi do půl jedné a potom jsme se obrátili a chytili zpáteční trajekt na pevninu. Kousek za Kåfjordem jsme zastavili na noc. Kluci si postavili stan na planině plné kamení, ale vítr jim ho strhnul, a měli co dělat, aby ho vůbec zachránili. Vlezli si tedy k nám do auta a pokusili jsme se alespoň na hodinu nebo dvě usnout. Vítr však neustával, bičoval do auta a ze spaní nebylo nic, tak jsme spánek oželeli a vydali se na další cestu.

Před cestou nám kdosi poradil, že si s sebou máme vzít nějaký alkohol navíc, že ho v Norsku, vzhledem k jejich prohibici, snadno prodáme nebo vyměníme. Koupili jsme tedy navíc dvě láhve becherovky. Celou cestu nikdo z nás nenašel odvahu, aby zkusil pití nějakému Norovi nabídnout, ale pomalu se vracíme a je nám líto vézt láhve domů. Pro vlastní potřebu máme pití dost. Dnes jsme projížděli pustinami norského severu a kde by měly být lepší podmínky pro výměnný obchod, než právě zde? Kolem poledního jsme zastavili u jakési obchodní stanice. Před stanicí byli vycpaní sobi, vlci a medvědi a uvnitř vše od kožešin, přes hřebíky až po náhradní gumy na auto, a tomu všemu kraloval bodrý Nor s červeným nosem. „To je náš člověk!“ Otázkou zůstávalo, kdo z nás bude obchodovat. Metali jsme los a vyhrál Jirka Trousil. Cílem výměny měly být sobí parohy, sobí kožešina nebo něco podobného. Jirka sebral veškerou odvahu a vešel do obchodu. Nor chvíli nevěděl, o co nám jde, a když porozuměl, nedokázal pochopit, proč by měl cokoliv vyměňovat za pití. Rychle jsme tedy opustili stanici, nasedli do auta a zmizeli. Snad nám ta becherovka přijde někdy k duhu. Vždyť je před námi ještě celé Švédsko a Dánsko.