Texty a ukázky

Na této stránce jsou uvedeny texty nejznámějších písní skupiny Troglodyt a hudební ukázky ve formátu mp3.

Texty z let 1980-1990

Blues černého pasažéra

(hudba a text Jirka "Pastor" Zikeš, 1980)

Život ti ubíhá jak pražce za vlakem.

Nestačíš je počítat a nestačíš se ptát.

A pak klopýtneš a spadneš jak průvlakem

kamsi do ticha, kde usnout chceš a spát.

 

Jezdíváš často vlakem, ten pronajatý vůz,

chvěl se často strachem jak ty, jak to tvý smutný blues.

Klimbáš a klátíš se do rytmu jízdy,

cítíš, že z toho rytmu vzejde džez

a pak přijde přítel datel a zpřehází ty tvý sny.

Po zaplacení pokuty sedíš jak zmlácenej pes.

Tramvaj

(hudba a text Jirka "Pastor" Zikeš, 1981)

Jedoucí tramvaj se stala vlastním světem.

Po železných drahách obíhá kolem svého slunce.

Reflektory upřené do tmy, postavy zavěšené jak loutky u stropu.

Vypsali volby, hoďte si kostkou, rozdělte si funkce.

 

Demokracie se trochu vymkla lidem z rukou.

Málovlasý pán dobrovolně vzal místo diktátora.

Hned ze své moci rozdělil funkce, ustanovil soudce.

Kdo pozvedl hlas, byl poslán do konctábora.

 

Na výhybce sebou tramvaj náhle trhla.

Zástupce sekretáře pro výstup ve stanici to nečekal a upad'.

Nikdo se nesmál, nikdo ho nelitoval.

Do dějin se zapsal jako jediný smutný případ.

 

Jako každá správná tramvaj měla i tahle svůj milostný příběh.

Chlapec z místa číslo sedm a děvče ze čtrnáctky po sobě tajně toužili.

Tvářili se lhostejně a dívali se každý jinam

a tak jejich tichý námluvy předčasně skončily.

 

Jednoho osočili, že neuvolnil starším místo.

Druhého odsoudili, že nosí dlouhé vlasy,

a malé děti? Malé děti mravně nakazili.

Ožralu vyhodili a zmocnili se drobných z kasy.

 

A pak jsme pohledy pohlavně všechny ženy zneuctili

a šlapeme si na paty nejbolestivěji, jak dovedem'

a snažíme se sesbírat střípky roztříštěné všední krásy.

Kdo je bez viny, ať po mě první hodí kamenem.

 

Z výčepů piva

(hudba a text Jirka "Pastor" Zikeš, 1981)

Z výčepů piva vlévá se do noci opilý zpěv.

Něčí cizí slina se šklebí ze stébla na okolní svět.

Utíkám, nevím kam, před něčím, co už dávno není,

ústa do kořán, špinavý kabát a v kapsách pár láhví zapomnění.

 

Potulný strážník mě zastavil a vyžádal si průkaz.

Zpocený trávník o kus dál mě zval, abych do něj upad'.

Chtěl jsem sundat kabát a svetr a zahodit to všechno stranou.

Pak zavrh' jsem te nápad a vypíchnul si oči za to, že tak klamou.

 

Už nevím kdy to bylo a kde otevřel jsem dveře.

Puštěný gramofon, rozházená postel a polibků jak z nebe.

Smilné obětí nohou tvých kolem cizího těla,

trochu dojatá z mých rozpaků, trochu zimou si se chvěla.

 

Strakatá noc pozhasínala hvězdy a ohlásila ráno.

Dopil jsem pivo, promluvil na láhev a oslovil jí: "Dámo".

Pak jsem jí zahodil, cinkla o kámen, a vydal jsem se domů.

Popřál ti dobrý den, díval se do prázdna a vyhýbal se slovům.

 

Recitace

(hudba a text Jirka "Pastor" Zikeš, 1982)

Byli spolu sami dva a venku zvolna začal padat soumrak.

Házela mu do klína úryvky z Karla Hynka Máchy.

Mlčel, díval se na strop a nebo do vína

a myslel si, jak by to bylo krásný zrovna s ní.

 

A den se ještě více zamračil a oba mysleli na jedno a to samý

a přitom mluvili každý úplně a docela o něčem jiným.

V televizi běžel film Nepromarněný čas aneb co vojna dala horníkovi.

Řekl jí: "Pojď blíž" a ona: "Já se stydím".

Černý Narcis

(hudba a text Jirka "Pastor" Zikeš, 1983)

Stála jednou ve výčepu v Masných krámech.

Pila malý pivo a byla černá jak noc.

Zašli jsme tam s Tomem po nezdařených flámech.

Zubila se na nás, brala si všechny svoje svatý na pomoc.

 

Hele ty seš dobrej a ty taky, jste kluci jak maj být.

Mohla jsem být zpěvačkou, jen kdybych trochu chtěla.

Co děláte večer? Mám prima malej byt.

Jdem' ke mě na mejdan a dáme si hezky do těla.

 

Černej Narcis nás domů stáh'.

Milovali jsme se na dekách

a v časných ranních hodinách

já i Tom jsme oba oknem utíkali.

 

A tak se to stalo a bylo to silnější než my.

Jí táhlo jistě na padesát, ale pořád měla rajc.

Nemůžem za to, že se nám líbí černý holky.

Jen kdyby nebyl ten zatracenej zrádnej AIDS.

 

Černý Narcis nás domů stáh'.

Milovali jsme se na dekách

a když si k tomu pár piv dám.

Nemůžu za to, ne, že černý holky mám rád.

Kamarádi

(hudba a text Jirka "Pastor" Zikeš, 1983)

Ptal jsem se ho, jak mu bylo, když zabil svoje dítě.

Měl kámen na prsou a přes rameno se mi díval na někoho, koho asi znal.

Chodci kolem nás chvátali do práce a měli plné hlavy starostí.

Světla semaforu střídala barvy, bylo to jako v divadle, jak tam tak stál.

 

Chladivé ráno bylo ospalé a vkrádalo se do ulic

a někde v dálce zahoukal vlak.

Naproti v průjezdu stáli milenci, asi se loučili.

On trochu chvatně a ona v noční košili.

 

Odpověděl mi nějak, už nevím jak, ale stejně lhal.

Chvíli přešlapoval, řek ahoj, ahoj a šel dál.

Najednou jsme si byli tak cizí a každý si nesl sám svůj vlastní úděl.

Jeden bez druhého nemohl být a jeden druhého nenáviděl.

 

Došel na konec ulice a ztratil se mi z očí.

Chvíli jsem stál na jevišti a čekal na potlesk.

Někde nade mnou v cizím bytě zazvonil budík.

Zůstalo něco prázdného, něco jako stesk.

 

Měl jsem být zticha a byl bych mu řekl víc.

Věděl jsem, že dneska bude pít a zítra půjde na fotbal.

Takový věci se neříkají ani mezi kamarády

a večer se možná někde potkáme a každý bude sám.

Na dně

(hudba Troglodyt, text Jirka "Pastor" Zikeš, 1983)

Tak divný den, tak divný probuzení.

Neznámy byt, všechno je zpřeházený.

Vypadnout ven, na všechno zapomenout.

Tak zase jsem na dně, zas lezu po kolenou.

Sgerap

(hudba Troglodyt, text Pastor/Fíky, 1983)

Točí se v apostrofickém tanci

dívka Marion, plavá tanečnice.

Valčíků hudba zní

a klapot střevíců na zvlhlém dláždění.

Točí se a šaty za ní vlají,

vracím se domů s nedopitou lahví.

Vracím se opilý se svým snem

a hlídám ho před triem

hráčů na dechy.

 

Sgerap, sgerap, Marión tančí.

 

Hudebníci zrychlují

a Marion tančí se zakloněnou hlavou.

Vlasy jí padají s ramen,

chci si na ně sáhnout.

Dělám první krok a nohy mám jak z olova,

schovávám láhev za záda, Bože, ta podoba,

už jsem jí přece někde viděl.

 

Sgerap, sgerap, Marión tančí.

 

Ještě krok a láhev padá.

Rozlil jsem víno, to se stává.

Ještě krok a jsem jí na dosah,

mohu se dotknout jejích pružných zad.

Marión tančí a já cítím horkost jejích rtů.

Zavírám oči v předtuše polibků.

Natáhnu paži a sahám do prázdna,

padám na dlažbu, Marión zmizela.

Usínám.

 

Sgerap, sgerap, Marión kde jsi?

Jsem blázen?

(hudba Troglodyt, text Pastor, 1984)

Včera mě vzala za ruku

a byla oděná v černém plášti smutku.

A pak jsme spolu chodili

po paměti slepým městem.

Dlouho jsem jí držel ruce v dlaních

a ona byla oděná jen v tom černým plášti smutku.

A ani nepostřehla,

že jsem se chvěl děsem.

 

Jsem blázen, jsem blázen, jsem blázen?

 

A ráno psali v novinách

o uhynulé lásce lidí.

Palcovými titulky

sdělovali tu novinu všem ostatním

a smíchem zakrývali, že se trochu stydí.

Zabíjeli zaprodané štěstí.

 

Jsem blázen, jsem blázen, jsem blázen?

Když je to v pohodě

(hudba Troglodyt, text Pastor, 1986)

Jó příjemnej bejvák,

kam můžeš v zimě jít.

Dům teplo na tě dejchá

z ústředního topení.

 

Jó příjemnej bejvák,

kam můžeš ženskou vzít.

Až nahoru vejtah,

v teplý vodě se mýt.

 

Tak čau, já tedy končím, jeskyní mám právě dost.

Taky si chce něco užít, né bejt všude jenom host.

Hned líp se mi dejchá.

 

Jó příjemnej bejvák,

moje kosti jsou už v pohodě.

Teď se budu v teple válet,

nenechám nic náhodě.

Je to všechno v pohodě.

Hudební ukázky z let 1980-1990