Zlato

Primární zlato je vázáno na hydrotermální žíly odkud se dostává do náplavů potoků a řek. V podobě zlatinek jej lze nalézt ve všech jihočeských řekách. Zlatinky jsou drobné plíšky, jejichž velikost zpravidla nepřesáhne 1 mm, vzácně až první desítky milimetrů. Jejich barva je sytě žlutá a právě tato barva je odlišuje od ostatních minerálů. Přírodní zlato je málokdy ryzí. Většinou se jedná o směs zlata a stříbra, která se nazývá elektrum. Zlato z náplavů těžili již Keltové a těžba pokračovala i ve středověku. Dodnes jsou kolem některých řek, například kolem Otavy či Blanice, patrné pozůstatky po této těžbě, tzv. sejpy. Primární ložiska zlata se těžila u Blatné (Újezdec, Bělčice), u Topělce, v Havírkách u Písku, na vrchu Kometa u Všeteče, pravděpodobně u Vodňan a na Dobré Vodě u Českých Budějovic (štola Barbora). Nejslavnější jihočeské zlato pochází z Křepic u Vodňan. Roku 1927 se při opravě cesty nalezl balvan, obsahující asi 2 kg zlatých plechů, z nichž největší měřil 8 cm. Balvan pocházel z Hasíkova lomu u Křepic. Následně vypukla doslova zlatá horečka, ale žádné další zlato se nenašlo. Až v roce 1965 se při výkopu kanalizace ve Vodňanech narazilo znovu na zlato v materiálu. který pocházel z Hasíkova lomu. Skromné zbytky nálezu z roku 1927 jsou dnes uloženy v Národním muzeu v Praze a v muzeích v Českých Budějovicích, Písku a Vodňanech. Literatura: Litochleb J. (1993): Křepické zlato. – Minerál (Brno), II., 9.