Výprava za záhnědami

Už delší dobu jsem měl cukání vyrazit znovu do mé oblíbené oblasti nejjihozápadnějšího cípu Vysočiny. Do této oblasti jezdím už od roku 1983, ovšem s přestávkami trvajícími i několik let. Vezmu - li v úvahu počet výprav na počet nálezů či úspěšných akcí, vychází pro mě skóre velmi žalostně. Často se jedná o pověstné hledání jehly v kupce sena. Pegmatity v dané oblasti netvoří souvislé žíly ale často jen čočky o velikosti 2 x 2 m , málokdy větší, a to ještě není jistota, že se v takovéto čočce vytvoří slušné křemenné jádro s dutinou. Někdy je dutina opravdu malá a v ní jen jeden malý krystal. Prostě, představa nálezu velkých dutin je zde velkou chymérou, i když pravda, ne nemožnou. Oblasti okolí Velkého Meziříčí se to ani zdaleka nemůže rovnat.Přesto do těchto končin jezdíme rádi už kvůli pěkné a skoro nedotčené přírodě. Pro nás však bohužel velmi málo zemědělci obdělávané, což vede často ke smutnému zjištění, že v dávné minulosti popsané lokality leží pod pastvinami nebo jsou navěky ztracené v lesích a remízcích. Zemědělci jen velmi zřídka používají k orbě pluh a ornici po posečení znovu jen rozřežou talíři na tzv.podmítku, což vede na několika známých lokalitách k postupnému vysbírávání  mineralogických vzorků a k jejich nezadržitelnému chudnutí.Přes tento relativně chmurný výhled jsme opět vytáhli mapy a několik starých zpráv a vydali se na průzkum míst, kde jsme v minulosti ještě nebyli, nebo kde při minulých návštěvách byla na polích řepka. Řepku vůbec považuji za nejhorší rostlinu, horší než bolševník, netýkavka a další nezvané sajrajty zaplevelující naši přírodu. Mám pocit, že kdykoliv přijedu na jakékoliv pole, je tam ŘEPKA v různém stadiu růstu. Zemědělci jsou jí asi posedlí - řepka + podmítka = mor na sběratele.Naše první zastávka byla na poli vedle lokality, kde se v dávné minulosti měly nacházet slušné záhnědy ve srůstech i více jedinců. Krásná představa ! Na lokalitě však byla asi už 1000 let pastvina a tak jsme vyrazili na ono přilehlé pole. Celkem pochopitelně jsme nic nenašli. Při cestě k autu jsem si však málem krůpnul do gatí : zničeho nic se za mnou ozvalo funění, dusot a unisono HAF ! Kde se vzali, tu se vzali dva poněkud zanedbaní bernardýni ! Začali mě očuchávat a div že ne ochutnávat. Po chvíli přemlouvání odběhli, jak jsem u auta,oslintaný a mírně roztřesený, zjistil, k mým kolegům. Raději jsme změnili rajón a zajeli se podívat na místo, kde jsem v minulosti už chodil. Ovšem bezvýsledně, neb tam byla řepka.Tentokrát tam řepka nebyla, pole bylo celkem sympaticky obdělané. A ejhle, za chvíli vytáhnul můj brácha Honza z hlíny celkem slušný krystal záhnědy s patinou podobnou krystalům z Kovářovska. Po krátkém čase nato se mi podařilo najít ještě jeden trochu otřelý krystal a to bylo vše. Jedno malé místo, jedna malá dutina ( asi ) po d ním a dva krystaly. A opět ona dvě psiska, která nás snad na dva kilometry vyčuchala a zase se s náma snažila družit. Naštěstí byli bernardýni mírní a po nějaké době opět odběhli. Asi tuláci. Podle Jirky se mohli živit sběratelama, kteří do této oblasti přijeli hledat štěstí.Ten den jsme toho nachodili a najezdili ještě mnoho, avšak už bezvýsledně. Tentokrát to bylo nerozhodně. Jedno však víme jistě  : pěkné kameny se tam najít dají, ale je to fuška a je k tomu potřeba pořádný kus sběratelského štěstí. A víme také,že se tam ještě mnohokrát vrátíme. Vždyť sakra, jednou to přece zase musí vyjít !