Výprava za záhnědami

  26.03 2011     Zikeš Jiří ml.

Už delší dobu jsem měl cukání vyrazit znovu do mé oblíbené oblasti nejjihozápadnějšího cípu Vysočiny. Do této oblasti jezdím už od roku 1983, ovšem s přestávkami trvajícími i několik let. Vezmu - li v úvahu počet výprav na počet nálezů či úspěšných akcí, vychází pro mě skóre velmi žalostně. Často se jedná o pověstné hledání jehly v kupce sena. Pegmatity v dané oblasti netvoří souvislé žíly ale často jen čočky o velikosti 2 x 2 m , málokdy větší, a to ještě není jistota, že se v takovéto čočce vytvoří slušné křemenné jádro s dutinou. Někdy je dutina opravdu malá a v ní jen jeden malý krystal. Prostě, představa nálezu velkých dutin je zde velkou chymérou, i když pravda, ne nemožnou. Oblasti okolí Velkého Meziříčí se to ani zdaleka nemůže rovnat.Přesto do těchto končin jezdíme rádi už kvůli pěkné a skoro nedotčené přírodě. Pro nás však bohužel velmi málo zemědělci obdělávané, což vede často ke smutnému zjištění, že v dávné minulosti popsané lokality leží pod pastvinami nebo jsou navěky ztracené v lesích a remízcích. Zemědělci jen velmi zřídka používají k orbě pluh a ornici po posečení znovu jen rozřežou talíři na tzv.podmítku, což vede na několika známých lokalitách k postupnému vysbírávání  mineralogických vzorků a k jejich nezadržitelnému chudnutí.Přes tento relativně chmurný výhled jsme opět vytáhli mapy a několik starých zpráv a vydali se na průzkum míst, kde jsme v minulosti ještě nebyli, nebo kde při minulých návštěvách byla na polích řepka. Řepku vůbec považuji za nejhorší rostlinu, horší než bolševník, netýkavka a další nezvané sajrajty zaplevelující naši přírodu. Mám pocit, že kdykoliv přijedu na jakékoliv pole, je tam ŘEPKA v různém stadiu růstu. Zemědělci jsou jí asi posedlí - řepka + podmítka = mor na sběratele.Naše první zastávka byla na poli vedle lokality, kde se v dávné minulosti měly nacházet slušné záhnědy ve srůstech i více jedinců. Krásná představa ! Na lokalitě však byla asi už 1000 let pastvina a tak jsme vyrazili na ono přilehlé pole. Celkem pochopitelně jsme nic nenašli. Při cestě k autu jsem si však málem krůpnul do gatí : zničeho nic se za mnou ozvalo funění, dusot a unisono HAF ! Kde se vzali, tu se vzali dva poněkud zanedbaní bernardýni ! Začali mě očuchávat a div že ne ochutnávat. Po chvíli přemlouvání odběhli, jak jsem u auta,oslintaný a mírně roztřesený, zjistil, k mým kolegům. Raději jsme změnili rajón a zajeli se podívat na místo, kde jsem v minulosti už chodil. Ovšem bezvýsledně, neb tam byla řepka.Tentokrát tam řepka nebyla, pole bylo celkem sympaticky obdělané. A ejhle, za chvíli vytáhnul můj brácha Honza z hlíny celkem slušný krystal záhnědy s patinou podobnou krystalům z Kovářovska. Po krátkém čase nato se mi podařilo najít ještě jeden trochu otřelý krystal a to bylo vše. Jedno malé místo, jedna malá dutina ( asi ) po d ním a dva krystaly. A opět ona dvě psiska, která nás snad na dva kilometry vyčuchala a zase se s náma snažila družit. Naštěstí byli bernardýni mírní a po nějaké době opět odběhli. Asi tuláci. Podle Jirky se mohli živit sběratelama, kteří do této oblasti přijeli hledat štěstí.Ten den jsme toho nachodili a najezdili ještě mnoho, avšak už bezvýsledně. Tentokrát to bylo nerozhodně. Jedno však víme jistě  : pěkné kameny se tam najít dají, ale je to fuška a je k tomu potřeba pořádný kus sběratelského štěstí. A víme také,že se tam ještě mnohokrát vrátíme. Vždyť sakra, jednou to přece zase musí vyjít !


Fotogalerie: